Kleště na drápky

Proč psi nemají krácení drápků příliš rádi

Pes obvykle nesnáší krácení drápků příliš dobře. Pro něj to jsou zbraně.  Proto je třeba psy zvykat na dotyk tlapky a krácení drápků už od malého štěňátka, obvykle už tak od pěti týdnů. V té době má pejsek tenké drápky s výrazným zářezem a přesahující špičkou. Tehdy lze drápky krátit dokonce po hmatu a pejskovi u toho dávat pamlsky a chlácholit ho. Už by měl ale být zvyklý na hlazení tlapek.

Jaké kleště při stříhání drápků používat?

Značnou roli přitom hrají kleště, které používáte. U štěňátek stačí kleště na lidské nehty, velmi vhodné jsou také neopotřebované rovné elektrikářské štípačky. Ne klasické obloukové! Gilotinové chovatelské kleštičky mne moc nezaujaly, poměrně snadno přestane břit doléhat a začne se vychylovat z přesného směru. Nejdříve to pozná pes a hned nato vy. Profesionální kleště na drápky stojí kolem osmi set korun, ale rozhodně nejsou nedostižné. Určitě je bude mít váš veterinář nebo psí salon.

Drápky stříhejte psům pravidelně

Problémem pozdě stříhaných drápů jsou cévy, které se při tvorbě „zimního vzorku” natáhnou i tam, kde normálně nemají být. Ale je nutno zásobovat výživou (a tedy krví) i buňky na hrotu drápu, a proto se zásobovací trasy, v tomto případě cévy, extrémně prodlužují. Takže i pokud budou krvácet, nic se neděje. Pouze je potřeba takové drápy často stříhat. Jakmile pomine potřeba, cévy se zase zkrátí na svou původní délku a pak už střih nekrvácí. S jedinou výjimkou: Nesmíte zasáhnout kostěné lůžko! A při stříhání nezapomeňte na palec, který se neobrušuje a přerůstá velmi rychle. Je na vnitřní straně předních nohou a nedotýká se země.

Zadní drápky se obrušují rychleji

Zadní drápy se obrušují o něco rychleji, protože pes je zvíře „se zadním náhonem”. Svaly podél páteře spolu se svaly pánevních končetin a hýždí tvoří základ pohybu vpřed, kdy trup funguje jako pružina. Přední nohy jsou určeny k řízení pohybu, k hrabání a uchopování kořisti. K chůzi samozřejmě také, ale skutečně se při běhu přední drápy opotřebovávají méně.

Co se týče zadních drápů, největším rizikem je tzv. paspárek

To je pátý, někdy i šestý prst na vnitřní straně nohy. Někdy sice tvoří standardní znak plemene a neodstraňuje se, velmi často je ale jenom zdrojem rizik a trápení. Kromě toho, že může zarůstat stejně jako palec na přední noze, může se zatrhnout a traumaticky amputovat celý prst. Někdy sice není vyvinut kompletní kloub, ale i v takových případech bývá oblast plnohodnotně zásobena krví.

Co dělat u psů se strženým nebo zatrženým drápem

Dalším problémem potom bývá ztržený nebo zatržený dráp. Při řádném ošetření to není nijak dramatické neštěstí, ale při úplném vyzutí drápu z kostního lůžka bývá docela nepříjemná ztráta krve a tělo se otevírá infekci, především tetanu. Při neúplné ztrátě drápu pak bolí každé došlápnutí a když se potom dráp zahojí křivým srůstem, může do budoucna bolet každý krok, který zvíře v životě ještě udělá. Naštěstí to není vždy, ale i tak, nemusí to být zrovná váš pes, že ne?

Čili při takové nehodě obvažte tlapku sterilním obvazem, pokud ho nemáte doma, je v autolékarničce. Z nouze stačí i přežehlený kapesník, s obvazem nebo ponožkou navrch. Kontaktujte veterináře a domluvte se na ošetření. Pokud dráp zůstane viset na noze, nelze vyloučit, že se bude muset provádět zákrok v narkóze. Počítejte s tím z hlediska času, dopravy, krmení atd.